Jedna věc je mluvit o tom, že objekty ožívají světlem a že umíme vdechnout nový život neživým věcem (a další poetické věty), druhá věc ale je, co to všechno obnáší, jak dlouho to trvá, kolik to stojí. Tedy, co to znamená, když zkrátka mapping jako klient chcete.

Na tuhle otázku ale není jednoduchá odpověď. Mapping, stejně jako jakákoli jiná projekce, je vlastně podobný filmu. Natočit jednozáběrový film s jedním hercem v jedné místnosti může být celkem levné, ale Avatar už se do toho samého rozpočtu nevejde.. U mappingu vstupují do hry tři faktory:

1/ příprava – obhlédnout místo, vyměřit, spočítat, kolik bude potřeba techniky a jaké, vymyslet prvotní koncepci a často i udělat několik zkoušek jak ve studiu, tak na místě – to je první fáze, na které všechno vlastně stojí; když se v začátku něco přehlédne a nedomyslí, může z toho být pěkná mazanice;

2/ technika – projektory, které rozsvítí dům nebo auto jsou celkem drahá záležitost a bude velký rozdíl, jestli budou potřeba dva, tři, čtyři nebo třeba i víc; a na jak dlouho budou potřeba;

3/ kreativa/animace/mapping – mapping je povětšinou animovaný film; takže na něm musí dělat zkušení animátoři, barviči, kameramani a zvukaři; a protože se většinou jedná o projekt, který je veliký (rozměrově) a často zahrnuje více úhlů, není to vůbec legrace. Čas a energie, které se narvou do téhle časti výroby jsou prostě vidět. Každá minuta je vidět.

Pak ještě přijdou na řadu lidé, kteří na místě všechno nastaví, zapojí, správně namíří projektory a spustí. A taky doprava  a kancelářský papír a faxy, telexy, kafe do kuchyňky, mýdlo a záchod atd. Ale to je klasika.

Tedy: není to úplně laciná záležitost. Vyžaduje hromadu práce a úsilí, ale když se nepodcení a když víte, proč a kde ji použít, můžou se začít dít zázraky! A lidi milují zázraky.

Dílna.

(kdyžtak napiste)